
Státnicová ...
2. června 2012 v 18:14 | ŽIVOT NEBO NĚCO TAKOVÉHO... žiju ... ze dne na den, z otázky na otázku, z papíru na papír ... protože státnicuju.
Tři roky utekly jako voda v potoce a já poslední dva měsíce žiju ve vakuum zvané STÁTNICE :-). Od začátku roku je to ten pravý studentský život, nejprve připravit podklady, nastudovat co se dá, napsat 60 stránek bakalářské práce s názvem Integrace osob s duševním onemocněním v České republice a Nizozemsku a plynule se přešlo do učení s velký "U".
Uteklo to rychle a je hotovo, odevzdáno, třesu se, zda všechno projde, zda bude posudek vedoucí práce a oponenta alespoň malinko příznivý. Vedoucí doporučila práci, navrhla jedničku a já vyhlížela oponentský ... hrůza v očích a děs ... když ve třech bodech ohodnotila oponentka jako nedostatečné ... úplně to přebilo drobným písmem psanou poznámku, že práci doporučila k obhajobě a navhrhla jako známku dvojku.
Řádně vytřesená jsem tedy jela před dvěmi týdny do školy a čekala na svou chvíli, až si tu svou vymazlenou práci obhájím. Prezentaci jsem chystala a učila se celé dva dny ... přesně na 8minut jak bylo doporučeno, jenže jsem si tam při trénování zakomponovala i odpovědi na otázky opononetky ... takže pak 8 hodin před obhajobou jsem zjistila, že prezentaci si odbydu za pět minut ... v jednu v noci jsem myslela, že padnu a vzdám to . Nakonec zvítězila únava a trocha rozumu (co mi zbylo) a rozhodnutí, že na rychlo upravovat nic nebudu, jen by mě to zbytečně rozhodilo.
V místnosti bez oken jsem se pak se spolužačkami stresovaly ... až na mě přišla řada, odprezentovala jsem, nikdo se na nic neptal a já od komise vypadla po pár minutách. Velká úleva a čekání jak to všechno dopadne, a mě to najednou přišlo jako brnkačka a přitom jsem tomu věnovala tolik hodin studia, psaní ... a hlavně stresu a "bojení se".
Bakalářská práce za jedna a teď už jen dojet to až do konce a zvládnout čtyři otázky (chtěla bych vědět keré z těch 50 to budou, bych se je naučila fááákt dobře :-) - psychologii, sociologii, sociální práci a sociální politiku. Můj životní prostor se mi zúžil na všude se povalující otázky, celé dny trávím v papírech a největšími kamarádami jsou mi zvýrazňovače :-) ... a taky to, že VÍM, ŽE NIC NEVÍM ... když se k něčemu vrátím, je to jako bych tu otázku, ten pojem viděla poprvé ...

... ale snad to nějak dopadne :-) ... musí ...
Ze všeho nejvíc se totiž těším, až si sednu ke stolu, vyřežu si něco na Big shotu, vytvořím si nějakou stránku, přáníčko nebo prostě něco :-). Taky konečně vyzkouším něco z těch pár rozbalených, přeukládaných scrapbalíčků, co mě v mezičase potěšily :-)), po milionkráte přerovnám zásoby (to aby byl prostor na ty nové propriety ...).
Komentáře
TAKY DRŽÍM PALCE!!!! SAMOZŘEJMĚ, ŽE TO ZVLÁDNETE!!!
JSTE PŘECE HOLKY ŠIKOVNÉ A NADANÉ .
Kiarko, máš krásný zvýrazňovače
...a tvoje učení by mě docela zajímalo, jak tak koukám...![]()
Kiarko, tfuj tfuj tfuj, pro štěstí - neboj, to zvládneš!!!!!!
Kláro, přidávám se k těm, co budou držet palce a jsem si jistá, že to dáš!
Naprosto s tebou soucítím, právě procházím tím samým s tím rozdílem, že jsem teprve odevzdala a nemám žádné posudky a státnicuji před tím, než obhajuji, takže na obhajobu už snad půjdu v klidu, že mi to dají :)